© Reon Argondian 2012 - 2023
Narodil se 21.7.1948 jako Jan Zahradník v Praze na Vyšehradě ve znamení Raka ascend. Vodnář. Pro zákaz výtvarných studií od "magnátů" Uličního výboru se vyučil keramikem. Olejem začal malovat od svých 11 let, v 17 letech vytváří své první imaginární snové obrazy.
Koncem srpna 1968 popohnán východními větry odjíždí na pozvání předem domluvené praxe ve svém keramickém oboru do Bellarie (Rimini) Ceramica C. Morelli, kde ve volném čase maluje a vystavuje své první obrazy na svobodě. V té době obdrží zprávy a přímé kontakty na své pražské přátele, kteří jsou již instalováni ve Švýcarsku a volají mladého umělce k sobě.
![]() |
Ve své dvacetileté kuráži si odměnou za újmy osudu přisuzuje absolvování zakázaných studií. Velké štěstí ho přivádí do vily na břehu Lucernského jezera, kde působí Kunstrestaurator Georges Eckert, který mladého umělce pro jeho cit k malbě přijímá do svého atelieru. Tam začíná vlastně výjimečná a nejúčinější výuka technik starých mistrů. Patří k nim i Sv. Kryštof od Hieronyma Bosche. V té době také nastává chvíle, kdy se zrodí v mysli a duchu Reon a jeho snová Argondie.
Na jaře 1969 se Reon izoluje pro svou první intenzivní malířskou periodu, která vyvrcholí v září jeho první mediální výstavou v Lucernu se skutečným ohlasem a zájmem sběratelů o koupi.
K další cílevědomé tvorbě se usazuje na další rok v podhradí středověkého hradu Roquebrune, kde uprostřed rozkvetlých zahrad se rozzáří jeho obrazy novými živějšími barvami. Hlavní motiv Legendy Argondie však zůstává.
Příliš vyprahlá Cote d'Azur však Reonovi nevyhovuje na další pobyt a vydává se na toulky vyhledat šťavnatou krajinu, která by mu připomínala jeho dětství. Putování ho zavede až do samého středu Bretaně, kde na panství spřízněného hraběde Jacquese du Pontavice nalézá svůj sen. Hrabě mu přenechává starý mlýnský dům v prostorném údolí v podskalí i s potokem a vlastním rybníkem, kde nedaleko na břehu jezera dominuje silueta romanticky zchátralého hradu Rohanů z 11. století.
V této opojně živé izolaci, kde nejbližší sousedi na velmi rozsáhlém panství sídlí až tak 2 km daleko, zarývá Reon svou kotvu na dalšího čtvrt století.
Ke svým 40 narozeninám se Reon rozhoduje přímo ve svém sídle vybudovat na skeletu velké staré stodoly svou čtvrtou bretaňskou magickou jeskyni jako dosud své největší sochařsko-architektonické životní dílo s významnější výzdobou keramických plastik. Význam tohoto centra událostí mezi Reonovými obrazy, koncerty Alana Stivella, Glenmora a dalších podporuje setkávání dalších pozoruhodných a kulturních osobností uprostřed bretaňských lesů. Reon již předtím zorganizoval na hradě Rohanů svůj vlastní festival, který nastartoval tradici hudebních festivalů uprostřed panenské přírody.
Pád železné opony v roce 1989 otevřel nikdy nepředpokládaný návrat do rodného města. Reonovou oslavou této světové velkoudálosti je po dvouleté přípravě životní výstava v pěti sálech pražského Karolina, kterou při neočekávaně narůstajícím mediálním zájmu navštíví na 40 000 návštěvníků. Tento výjimečný a neporovnatelný ohlas má však zásadní vliv na Reonův osud.
Ačkoliv Reon neměl nikterak v úmyslu návrat do otčiny, podléhá posléze vlídnému nátlaku přátel, příznivců, fandů a voxpopuli, aby v Praze vybudoval trvalou obrazárnu. Pár metrů od malostranské věže Karlova mostu proměňuje areál vysloužilé malostranské pekárny (200m2) v architekturu své další "Magické jeskyně". 30 tun sochařské práce je budováno od jara 1995 až k otevření v prosinci 1996.
Ohlas se rozšiřuje též kulturním programem - koncerty, křesty knih a desek, i návaznosti televizních pořadů. Posléze přijíždí překvapivě devět zahraničních TV, které přitahuje pražská kuriozita. Pětileté trvání provozu této vyhledávané kulturní instituce je však násilně a despoticky ukončeno na podzim 2001 pro nepřekonatelné rozpory s paní domácí. Veřejnost to bere jako ostudu obrazu zdejších poměrů, záležitost je probírána i v parlamentu. Ministerstvo kultury i p. V. Klaus odmítají možnost jakékoliv záštity.
Po několikaletém intenzivním tvůrčím údobí kdy Reon vyvažuje novou malbou nedostatečně koncentrované předcházející údobí nezasloužené a zbytečné zátěže, otevírá na jaře 2005 veřejnosti svůj petřínský třípatrový dům přetvořený na novou "Magickou jeskyni".
Prostory jsou naplněny převážně novými obrazy (na 80 exemplářů). Novou galerii navštěvuje teď na deset tisíc návštěvníků ročně. V posledních letech se Reon věnuje tvorbě obrazů větších formátů, které jsou z části vystavovány na českých zámcích, jinak v západní Evropě.